Oba vozy navrhoval stylista Albrecht von Goertz. Tehdy mladý pan hrabě studoval design u věhlasného Raymonda Loewyho a v případě 503 se mu podařilo elegantní dílo. Sice možná neprávem zapomenuté, ale právě proto není na škodu si ho připomenout. Výrobce se na něj odkazuje v souvislosti s představením nového kupé řady 6 (F12), na jeho historii si ale budeme muset pár (desítek) let počkat. Raději se věnujme jednomu z předchůdců.
K jeho realizaci využil von Goertz skic Kurta Bredschneidera. Původní barokní tvary a zaoblené blatníky připomínající výchozí typ 502 ale vzaly zasvé, neboť vstoupily v platnost nové předpisy ohledně umístění hlavních světel. Ty nakonec ze siluety výrazně vystupovaly. Svislé ledvinky ale připomínaly jak předválečné modely, tak barokní anděly.
BMW 503 mělo pod kapotou stejně jako 507 lehký zážehový vidlicový osmiválec s rozvodem OHV o objemu 3168 cm3, ale oproti sportovněji laděnému a slavnějšímu sourozenci byl v jeho případě snížen výkon o 10 starých dobrých koní. Motor tedy poskytoval 103 kW (140 k)/4800 min-1. Válce krmila dvojice karburátorů Zenith. Podvozek měl rozvor 2835 mm, jeho základem byl rám z uzavřených ocelových profilů svařených s karoserií. Přední kola byla zavěšena nezávisle, zadní náprava byla tuhá. Obě byly odpruženy podélnými zkrutnými tyčemi a teleskopickými tlumiči s možností nastavení. Vpředu bychom našli rovněž příčný stabilizátor.
Některé části 4750 mm dlouhé, 1710 mm široké a 1440 mm vysoké karoserie byly vyrobeny z hliníku. Jeho použití tedy není žádnou novinkou. Lehký motor umožňoval úhlednému kupé vážícímu zhruba 1500 kg dosáhnout až 190 km/h. Z klidu na stovku dokázalo sprintovat za tehdy velice slušných 13 s. Rychlostní limity byly tehdy věcí neznámou nejen v Německu. Pokud ale majitel potřeboval zastavit, pomáhala mu k tomu čtveřice bubnových brzd s posilovačem.
Přístrojové desce dominoval čtyřramenný volant a kaplička s třemi budíky, dvěma velkými a jedním malým. Radiopřijímač našel své místo uprostřed. Pětsettrojka dokázala převézt dva dospělé cestující vpředu a dvě děti (nebo osoby menšího vzrůstu) vzadu. Interiér měl tedy uspořádání sedadel 2+2. Automobilka sice hovoří o čtyřech místech, ale tuto informaci berme s velkou rezervou. Kožené čalounění a elektrické stahování oken byly v polovině padesátých let prvky skutečně luxusní. Za střešní okno se ale muselo připlácet.
Produkce se rozjela v květnu 1956, ovšem nejen kupé, nýbrž i odvozeného kabrioletu. V září 1957 přišly technické modifikace. Dosud oddělená čtyřstupňová přímo řazená převodovka, která poháněla pochopitelně zadní kola, byla od té doby přišroubována k motoru. Řadicí páku bychom také našli na klasickém místě na podlaze. Dnes na tom není nic divného, ale předtím byla umístěna na sloupku řízení.
Výroba byla ukončena v březnu 1959, trvala tedy pouze necelé tři roky. Celkem vzniklo 413 vozů, 274 kupé a 139 kabrioletů. Jiné zdroje uvádějí větší množství: 551 kusů, z toho 412 kupé, na počtu otevřených verzí se shodují.
Bavorský výrobce měl tehdy jiné starosti, než stavět luxusní a drahá auta – vždyť kupé 503 stálo na tehdejší dobu astronomických 30.000 DM. Značná roztříštěnost nabídky málem přivedla modrobílou vrtuli ke krachu. Nakonec se vše v dobré obrátilo. Dnes jsou zachovalé exempláře této řady samozřejmě vysoce ceněny. Některé z nich mají boční větrací otvory z pětsetsedmičky, jedná se o dobovou úpravu.
| 
